St. Pöltenu proběhly závody za hranicí regulérnosti.
Sedmička statečných se vydala pod vedením Josefa Sečkáře a Ctibora Nezdařila na mezinárodní závody do rakouského St. Pöltenu a již po cestě bylo jasné, že to bude boj o přežití, když v okolí Vídně nebylo pro hustý déšť vidět na deset metrů a stejný scénář probíhal až do místa závodu. Po chvilce bloudění jsme nalezli útulný malý stadionek, který se zmítal v silném větru, dešti a teploty nepřesáhly deset stupňů. Rozhodně na tvářích pořadatelů a závodníků s rukavicemi a čepicemi bylo znát velké zklamání a bylo jasné, že dnešní závod pro ty kdo dorazili to bude spíše boj o přežití a jedinou výhodou bylo, že nově položený tartan byl vodopropustný a tak v tomto neregulérním počasí nestála voda na dráze, protože zcela určitě by na nepropustném tartanu musely být závody odvolány. Hned první z naší skokanské skupiny šel do boje Martin Heindl a po sobotním podklouznutí na závodech v Břeclavi v podobném počasí, když musel ze závodů odstoupit, šlo spíše o získání jistoty, že noha i v tomto počasí vydrží. V sektoru se sešla velmi dobrá konkurence na čele s Petrem Horákem s osobním rekordem 230cm a dalšími borci s osobáky výrazně přes 220cm. Hned od prvních skoků bylo jasné, že výkony budou výrazně pod hranící osobních rekordů a tak vítězství s výkonem 210cm vybojoval právě Peter Horák, když Martin překonal s velmi opatrným respektem na odrazu stejně jako další favorité 200cm. Po soutěži mužů se připravovaly na soutěž ženy a po odstoupení domácích favoritek bojovala desítka výškařek sice s mírnějším deštěm, ale s větším chladem a silným větrem, když začaly padat i kovové zátarasy okolo dráhy a nafukovací reklamy musely být odstraněny. Po soutěži mužů doskočiště bylo spíše jako bazén a tak hned po prvních skocích byly holky úplně mokré a jejich fialové rty a pára od úst nesvědčily o dobré pohodě na výkony. Přesto holky byly odhodlané se porvat s těmito nástrahami a se základní výškou 160cm, kterou ještě nikdy neabsolvovaly a abych se přiznal, tak jsem vůbec nepředpokládal, že tak vysoký základ v těchto podmínkách některá z našich benjamínků překoná, ale opak byl pravdou a hned na první pokus zdolala základ Jana Hartigová a Míša Hrubá, když velice pěkným skokem překonala tuto výšku na druhý pokus i Eliška Buchlovská. Další postupná výška 165cm znamenala stop pro většinu výškařek ve startovním poli a tak velkým překvapením byl hned první pokus Míši Hrubé, která tuto výšku překonala s rezervou, když jak Jana tak i Eliška již 165cm nepřekonaly. Na další postupné výšce 170cm, předvedla Míša, že když je velká forma, tak neplatí žádné překážky a hned prvním pokusem překonala i 170cm, což v takových podmínkách je neuvěřitelný výkon a tímto výkonem obsadila mezi ženami třetí místo za chorvatskou reprezentantkou Šimičovou s osobním rekordem přes 190cm a naší žákovskou rekordmankou a účastnicí juniorských ME a MS Magdalenou Novou s osobním rekordem 184cm. Takže velký obdiv všem za bojovnost v tak mizerných podmínkách a hlavně že se nikdo nezranil a doufám, že to nikdo neodstoná, protože mně již začalo po celém odpoledni v těchto šílených povětrnostních podmínkách bolet v krku. Takže ještě jednou velký obdiv za Vaše nasazení.