Po půlroce jsme se vrátili opět pod Akropolis.
Po strastiplné cestě zaviněné mojí blbostí, když ve velkém shonu jsem nezkontroloval letenky a byl jsem zcela přesvědčen, že letíme úplně stejně, jako v dubnu z Vídně, jsme ráno u přepážky zjistili, že ouha letíme z Prahy a bylo zaděláno na velký problém. Nicméně po několika hodinách, když to vypadalo hodně beznadějně, se podařilo letenky přebukovat na aerolinky Turecka a tak nakonec jsme přece jenom rolovali ranvej směrem k Aténám s mezipřistáním v Istanbulu. Naštěstí náš výborný kamarád Jirka Kottas stačil zařídit, že auto z půjčovny bylo přistaveno o šest hodin později a tak jsme k němu dorazili večer okolo 21.00 hod. značně unaveni a já hodně nervózní. Přesto na nás čekal z Jirkovi vily nádherný výhled na celé Atény a tak po večeři jsme ulehli a tvrdě spali, když po bouřce se vždy vyjasní a toto doslova platilo i na první noc pod Akropolí, když v noci se přehnala velice silná bouře a ráno na nás čekala vymetená obloha a krásných 24 stupňů. První trénink techniky a poprvé s tretrami jsme absolvovali v hale a byl jsem mile překvapen jak to všem skvěle šlo.
Takže teď už snad bude jenom dobře a další dny v překrásných Aténách, jak mně uklidnila Ivča si pořádně užijeme a jistě zavítáme do předvánočních Atén pod Akropolisem.
