Dozvuky z EKAG!!
Před nedávnem skončil největší žákovský závod na světě a dozvuky účastníků jsou opravdu mimořádně nabíjející do další velmi náročné práce a velice si vážím lidí, kteří se nebojí říct své velmi elektrizující názory, tak jako já před nedávným časem. Jsem velice rád, že je opět někdo, kdo systematickým ničitelům královny sportu atletiky dokáže otevřeně a naprosto s jasnými argumenty říct pravdu do očí. Ono to v tichosti bublá napříč celou atletickou veřejností, ale vzhledem k tomu, že pantáti ze svazu pustí do oddílu zcela nekontrolovatelné a neefektivní drobné, tak jen všichni šuškají, že nic horší už snad nemůže být a kritika tzv. vedení atletiky je zcela neúčinná a jenom vytváří velmi špatnou atmosféru na neskutečném množství hodin strávených unavených trenérů na závodech. Jenom s velkou nostalgií vzpomínám na fantastickou atmosféru, když ve vedení a řízení stáli bývalí vynikající atleti a nadšenci jako ředitel svazu Franta Fojt, šéftrenér Venca Fišer a několik dalších, kteří v pěti dokázali pod neskutečně lidským předsedou Karlem Pilným řídit celou atletiku s obrovským nasazením a všichni jsme se těšili na setkání na stadionech s výše uvedenými, když jsme se dokázali dlouhé hodiny bavit o tom jak posouvat atletiku dál a nemluvě o výkonnosti, která byla na hony vzdálená od současné až na několik málo výjimek. Dnes máme v čele ČAS nějakou paní bez absolutně atletické historie /možná se někdy účastnila odznaku zdatnosti?/, která je jak paní Colombová, tu taky nikdo nikde neviděl a předsedu svazu, kterého proslovy po mistrovství světa jak jsme na vlně /možná myslel tsunami/ vyvolávají spíše vrásky na čele a lidem co atletice rozumí úsměv na rtu, ale zcela nekompetentně si zřídil ze státních peněz „firmu“ o třiceti!! zaměstnancích, kteří musí být velmi loajální ke svému „chlebodárci“, takže pro atletiku naprosto nepoužitelní a jen čekají aby měli každý měsíc na účet připsány peníze za svou oddanou loajálnost. Komise mládeže, je zcela nekompetentní a nefunkční sdružení amatérů, když obrovské finanční prostředky se přelévají na základě nesmyslných kritérií ušitých pro vlastní potřeby do nejbohatších klubů, a tak jsem raději z totálního paskvilu tzv. systému SpS vystoupil a mám klid pro svoji práci. Nicméně rozbor atletické apokalypsy je na samostatný článek, ale teď to, proč to píši a tak několik z mnoha ohlasů na největší závod v Evropě. Tak si počtěte.
Děkujeme za příležitost, kterou si naši sportovci užili. Soutěž byla fantastická!
Velmi si vážíme vaší organizace a doufáme, že se s vámi opět setkáme v roce 2024!
Pozdravy,
Octavia Brosser, trenér koordinátora CSRapid Bukurešť
Thank you for the wonderful competitors.
Every year you build on the organization of the European Children's Games.
Everyone is happy with the trip, the welcome and the running of the competition.
I hope to come next year with little Hristo. Greetings and full preparation for next year
Monika Gachevska – Donkovová /bývalá světové rekordmanka na 100mpř./
Čibo,
i my moc děkujeme. Klobouk dolů, zvládli jste to zase na jedničku s hvězdičkou.
Všichni odvedli obrovský kus práce, kterou si někteří ani nedokáží představit.
Samozřejmě musíme pochválit i úžasné ubytování Pod Palackého vrchem.
Už teď se těšíme na další ročník. Jen osobní povzdech, škoda, že moje Terka už nepojede, 5x a dost. Pokaždé si to u Vás v Brně užila a máme tak doma 9 krásných medailí, jeden rekord a pět vítězství za sebou od kriketu po oštěp.
Fakt super.
Ještě jednou díky a snad zase za rok.
Hezký den
Míša Kučerová
TJ Neratovice
Jako jsme zmatení. Jasně, úplní insajdři ještě nejsme, ale že by se nám až tak moc „ztratila“ informace o existenci největšího setkání malých atletů v Evropě, vlastně na světě… Nebo se pleteme? Neztratila se? Někdo ji cíleně tlumí? Někdo ji ignoruje? Kde je chyba? Kdo nás opraví? Kdo nám to vysvětlí? Jsme stále zmatenější. European kids athletics games.
EKAG, dítě moravského „enfant terrible“ české atletiky, nepřehlédnutelného trenéra, manažera a promotéra, na jehož jiné akci již náš klan závodil (a moc se nám tam líbilo), tak toto dítě dospělo. Je mu 18let. Ne Ctiborovi, ale Evropským dětským atletickým hrám. Osmnáct let pořádání tak rozsáhlé akce, to by si zasloužilo smeknout, nebo Fridrichův Železný kříž za udatnost na hranici bláznovství.
EKAG 2023 – v překladu 2 200 dětí ze 17 států Evropy – minulý týden!
Kde je tedy problém? ČAS zarytě mlčí a není schopen ani drobné zprávy, a to je prosím EKAG nejlepší výkladní skříní přípravy těch nejdůležitějších atletů – jistě mnohých budoucích reprezentantů – dnes dětí 11 až 14 let! Podřízený projekt „Jsem atlet“, zaměřený na atlety věkem stejným věku účastníků EKAG mlčí… v podstatě celoročně o všem žákovském, jeho existence je nám dokonce též záhadou. Sociální sítě výše uvedených evidentně cíleně nepřiznávají informace o akci, která nemá na kontinentě srovnání co do rozsahu a kvality, která je pro dětské atlety jedním ze základních stavebních kamenů jejich budoucí profilace, jejich cesty, jejich snů. Co nám to jen připomíná? Ano, podobně to má Čokoládové tretra.
Kde je problém? Svaz i trenéři mlčí, náš mateřský oddíl se ani neúčastní, ani neposkytne informace, a… jen díky e-snaze pořadatele tak víme více. A stydíme se za každého jednoho, kdo EKAG nepodporuje, a měl by z logiky své funkce či poslání, mohl by z prosté lidské lásky k atletice.
Jsou problémem osobní animozity některých bafuňářů a dobře zaparkovaných činovníků v ulici Na Pískách? Jsou problémem vztahy Praha vs Morava? Nebo je to jen hloupost jedinců? Přízemní chování zatrpklých, zakomplexovaných? Nehraje tu roli nějaký nepříjemný syndrom?
Znáte ten příběh? ElVí si stěžuje Bohu: Proč má SíEn tak pěknou, vypasenou a hojně dojící kozu, a já mám prd? Udělej pro mě také něco, Bože! Prosím tě! Nařizuji! Bůh ElVíčka vyslyšel a oslovil ho: Copak pro tebe mohu udělat, člověče. Nejsi tak špatným, zdá se mi, pomohu ti. Chceš také takovou kozu? ElVí se zarazí. Cože? Kozu nechci! Strč si ji za klobouk! Bůh je trochu zmatený, přesto asertivně zareaguje: Dobrá, člověče, co si tedy přeješ. ElVí se nadechne a světem zazní ona památná věta, která mnohé jedince okolo nás definuje: Nechci kozu, chci ale, aby SíEnova koza chcípla!
Nebo je to všechno ještě jinak?
Příští rok bude Eli v kategorii, která na European kids athletics games může startovat. A bude tam, i kdyby čert na koze jezdil. Možná nastává také doba, kdy my z Čech musíme přejít reliktní hranici, třeba přes Červenovodské sedlo z Horních Heřmanic do Štítů, pokračovat na jihovýchod, a tam se zeptat: Hej, SíEn, jak můžeme helpnout?!
Ten malej klučík na fotce, Max Teo, náš nejmenší reprezentant, si zaslouží, stejně jako tisíce dalších českých miniatletů, aby se některé věci prostě... dělaly jinak! Mimochodem, tady skončil stříbrný na Drei Zinnen Alpine Run u severoitalského Dobbiaca.